Jaký i se píše?

Vždy píšeme v -í- Vezměte si příklad přídavné jméno „letní“ – letní prázdniny ryzím zlatem, cizímu člověku, soví houkání, letní prázdniny Píše se většinou -ý- Jak jsi přídavné jméno můžeme říci ve více rodech, tak ihned víme, že se jedná o přídavné jméno tvrdé. V těchto případech se píše v 1. a 5. pádě čísla množného -í drazí přátelé, milí hosté, perfektní sousedé V případě přídavného jména v 7. pádě v čísle množném se píše -ými se známými umělci s lakomými boháči se znalými lidmi

Písmeno y se v koncovkách píše: u vzoru pán ve 4. a 7. pádě množného čísla (pány, kozly, chlapy) u vzoru hrad v 1., 4. a 7. pádě množného čísla (hrady, stoly, stromy) u vzoru předseda v 2. pádě jednotného a 4. a 7. pádě množného čísla (předsedy, nemluvy) u vzoru žena v 2. pádě jednotného a v 1. a 4. pádě množného čísla (ženy, postavy, lampy) u vzoru město v 7. pádě množného čísla (městy, vesly, prádly) Po měkkých souhláskách se píše i, a to i v případě, že vzor velí jinak. Pouze u vzoru hrad se po souhlásce c píše y. tácy, puncy, kecy, hicy apod.

V množném čísle mužského životného rodu se píše vždy měkké i. Myslivci byli na honu. Kluci se houpali na laně. Přejdeme k mužskému rodu neživotnému. Zde píšeme v množném čísle vždy tvrdé y. Obrazy visely na stěně. Pohledy byly poslány. Jsou zde ale i výjimky. Một některá neživotná podstatná jména totiž skloňujeme podle životných vzorů a poté je tedy píšeme s měkkým i na konci. Sněhuláci roztáli. Papíroví draci vzlétli k oblakům. Další zvláštní kategorii tvoří podstatná jména, která můžeme psát jak s měkkým i, tak s tvrdým y. Správnou variantu poznáme podle koncovky slova. Nếu podstatné jméno v množném čísle končí na životné koncovky i, é, či ové, píšeme měkké i. Končí-li naopak koncovkami y nebo e, píšeme tvrdé y. Uzenáči mi nebyli k chuti. Uzenáče byly pro mého dědu pochoutkou. U podstatných jmen v množném čísle rodu ženského se vždy píše tvrdé y. Maminky měly spoustu práce se svými dětmi. Růže krásně voněly. A máme tu také jednu zvláštnost. U podstatných jmen děti, uši a oči píšeme vždy tvrdé y a skloňujeme je podle vzoru kost. Podstatná jména ve středním rodu množného čísla končí samohláskou a. Auta stála v řadě za sebou. Ta nakreslená kola vypadala tak opravdově. Není-li v podmětu žádné slovo mužského životného rodu, platí shoda podle mužského rodu neživotného nebo ženského rodu, tedy píšeme vždy tvrdé y. Kuřata, slepice a krávy čekaly na krmivo. Je-li ve větě podstatné jméno mužského rodu, dáváme automaticky měkké i. Býci, slepice a krocani byli přivezeni na farmu. Pes, kočka a morče byli úžasní domácí mazlíčci. Nachází-li se přísudek před podmětem, můžeme psát obě i/y. Na karnevalu byli/y muchomůrky, princezny a draci. Pokud máme v několikanásobném podmětu více jmen rodu středního a jedno nebo více jsou v jednotném čísle, píšeme jen tvrdé y. Auta a kolo jsou a byly oblíbenými dopravními prostředky.